Elektromotory jsou jednou z částí elektrického pohonu. Uvádí dané pracovní mechanismy do pohybu díky elektrické energii získávané ze silových účinků magnetického pole. Mění tedy energii elektromagnetickou v mechanickou. Pohony tohoto typu se skládají z elektrických motorů a měničů elektrické energie. Dále mají spojku a převodovku. K řízení se pak používají řídicí systémy, senzory, regulátory a převodníky.
Konstrukce motorů a jejich statické i dynamické vlastnosti se stanovují dle napájecího napětí. Elektrické motory se rozdělují na základě různých hledisek, a to nejčastěji právě podle napájecího napětí na stejnosměrné a střídavé. Každý takový motor je pak určen pro speciální účely jim typické.

Stejnosměrné elektrické motory

Tyto motory mají vnější a vnitřní magnetické pole. Vnitřní obsahuje smyčku, kde protéká elektrický proud. Tím je indukováno magnetické pole souhlasného směru, jako má vnější pole. Na smyčku působí moment, který má snahu ji překlopit, aby magnetická pole měla opačnou orientaci. To totiž snižuje energii celé soustavě. K obracení orientace magnetických polí do stejného směru slouží komutátor s uhlíkovými kartáčky.
Magnetické pole se budí buď cívkou, která je napájena stejnosměrným proudem z přídavného zdroje, nebo cívkou, kterou protéká proud napájecí motor. Pro vybuzení magnetického pole je rovněž možné využít stálý magnet. Buzení existuje sériové, paralelní nebo smíšené. Na tom závisí rozdělení těchto motorů s buzením nezávislým na zátěži, závislým na zatížení a smíšeným.

Výhody

Mezi výhody patří jejich snadné řízení pouhou změnou budícího napětí a lineární závislost otáčky – budící napětí.

Nevýhody

Nevýhody tvoří nutnost údržby a odprašování komutátorových kartáčků, mnohdy velké rozměry a relativní konstrukční náročnost.

Závěrem

S příchodem elektřiny a postupné elektrifikace se elektromotory dostávaly postupně ke slovu až do té míry, že v současnosti je lze nalézt téměř všude. Jejich výkony jsou rozprostřeny v širokém spektru, a to od zlomků wattů až po stovky megawattů.