Je to logické. Kdyby si každý vlak jezdil po kolejích tak, jak by si strojvedoucí usmyslel, často by docházelo dejme tomu k nehodám. Kdykoliv by se ocitly dva vlaky na stejné koleji, hrozila by kolize, a to pochopitelně především tehdy, když jedou dva vlaky proti sobě. Pokud by se pak mělo vlakem cestovat, nikdo z cestujících by nevěděl, kdy jeho souprava přijede, protože by bylo nejisté, kolikrát jí jiný vlak zablokuje cestu a po které koleji se tento spoj vlastně vydá. A běda těm, kdo by třeba uvízli někde na trati v porouchané lokálce. Kdo ví, kdy by se přišlo na to, co se s ní stalo a kde, kdo ví, kdy by na místo dorazila nějaká ta pomoc.
A i kdyby to nedospělo až tak daleko, jak snadno by se tu dalo třeba i ‚jenom‘ krást! Na nejednom vlaku je nějaký náklad, nejedna lokomotiva dosud jezdí na naftu, která se dá odčerpat z nádrží nebo natankovat někam jinam, než kam patří, pochopitelně na náklady firmy.
A ani tím ještě všechny hypotetické problémy nekončí.
A tak je třeba se snažit ze všech sil, aby byl na železnici pořádek. Aby se vždy vědělo, co se kde nachází, co odkud a kam míří, kdy kdo kde bude a podobně. Je třeba mít přehled, aby nedocházelo k maličkostem stejně jako k velkým katastrofám. A k tomuto účelu skvěle slouží sledování železničních vozidel.
Toto, tedy RMC systém, totiž umožňuje mít přímo dokonalý přehled o všem, co se kde šustne. Ví se kdykoliv o všech sledovaných lokomotivách, které se tu navíc mohou zobrazovat i ve větším počtu na jediné mapě, dají se tu sledovat různé technické parametry a nastavit alarmy při jejich překročení, dá se tu sledovat i obsluha, i stav pohonných hmot,…
Tímto systémem lze prostě zajistit dokonalou kontrolu vlaků. Čímž lze více než efektivně předcházet kdejakému problému, který by tu jinak mohl vyvstat.