Voda uklidňuje, navozuje příjemné pocity a zlepšuje pohyblivost. Upevňuje vztah mezi matkou a dítětem, zvyká dítě na vodu a také ho učí vody se nebát. Jedná se vlastně o příjemnou terapii. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je lepší dítě do vody nenutit. Třeba když je nastydlé, jinak nemocné nebo se, ať už z jakéhokoliv důvodu, bojí, je třeba pomoct dítěti velmi jemně a opatrně opět si vodu oblíbit a pochopit, že není třeba se bát.

Plavat mohou děti už od útlého věku. Začít se může už od zahojení pupeční jizvy, asi tak od ukončeného šestého týdne věku tak zvaným vaničkováním a to buď doma nebo v areálu bazénu pod dohledem instruktora. Děti jsou na vodu zvyklé, byli v ní celých devět měsíců a pohyb ve vodě tělesné teploty je jim příjemný už jen proto, že podobné prostředí důvěrně znají. Pohyby jsou pomalé, splývavé, aby dítě bylo spokojené a neleklo se.

Od zhruba čtvrtého měsíce mohou děti pokračovat v kojeneckém plavání v bazénu nebo vyčleněném bazénku pod dohledem instruktora. Kurzy trvají většinou od půl hodiny do max. hodiny podle věku plavců. Zde plave už víc dětí najednou a užívají si tak větší legraci při hrách ve vodě, které je učí mimo jiné používat také různé pomůcky. Postupně se naučí i potápět a zvykat si na jiné lidi než jen mámu a tátu. Nevýhodou samozřejmě může být reakce jemné dětské pokožky na chlor v bazénu nebo jiné nemocné dítě, které snadno vašeho drobečka nakazí. Tomu se ale bohužel nevyhnete ani v jiných prostorách s více dětmi.

Do  cca dvou let se děti učí pohybům ve vodě, potápět se a vůbec vody se nebát. Po té pokračuje plavání dětí v hlubokém bazénu, kde už se učí skutečnému plavání, potápění a zvyká si postupně na nepřítomnost rodiče. Tak či onak, plavání je sportovní aktivita, která jako jedna z mála podporuje zdravý pohyb a můžete si pří plavání s miminky užít opravdovou legraci.

Dá se říci, že úplně první takto zábavné a dobrodružné hry spatřily světlo světa snad úplně poprvé v Asii, poté se začaly hrát v Americe a Austrálii. Získaly neskutečný zájem nejprve mezi mladší generací, ale nakonec jim propadli všichni, kdo si zkrátka chtěli zahrát něco dobrodružného a zároveň si tak procvičit svůj postřeh a logickou úvahu. Mezi největší společnost, která provozuje stovky poboček s únikovými hrami, patří The Escape Hunt. Původně i v naší republice má svoje zastoupení, ale převážně ve větších městech.

Únikové hry ale začaly být tak moc žádané, že nebylo dostatek volného času pro všechny zájemce. Začaly se budovat nové, menší společnosti a ty jsou k dispozici i v malých městech. Jsou pak dostupnější pro širší veřejnost. Podobným způsobem vznikla úniková místnost v Pardubicích, která nabízí své prostory s logickým příběhem nejenom rodinám, kamarádům, ale také je otevřená pro firemní večírky nebo tematická setkání, kde se stmeluje perfektně pracovní kolektiv.

Společné zážitky spojují

Každý z nás dává přednost jiné zábavě, někdo rád sportuje, věnuje se turistice nebo jiným aktivitám, které lze provádět společně se známými nebo partou dobrých přátel. Ne každý je ale sportovně zaměřený nebo zrovna není vhodné počasí, které skutečně dokáže pěkně potrápit.

Co vyzkoušet společně si zahrát hru, která nás vtáhne do děje, a my v něm můžeme být hlavním hrdinou. Známý film nebo i kniha se otiskne do volných prostorů, které jsou uspořádané vzhledem k ději a době. Pokud chceme úspěšně vyřešit vraždu nebo projít různými překážkami, tak budeme muset splnit pár logických úvah a příkladů. Pokud se nám to nepodaří, nemůžeme se posunout dále a jsme uvězněni v čase. Nemusíme se bát, jelikož to nebude na dlouho. Každá hra má svůj časový limit a ten se musí dodržet. Po nás totiž jdou další odvážlivci. Naštěstí je v povzdálí nápověda, takže nakonec každý si prožije tu svoji roli s velkým zážitkem.